Úvaha o způsobu ochrany porostů melounů

Předesílám, že můj přístup ke způsobu ochrany zeleniny před chorobami a škůdci je dosti zvláštní, a to z následujících důvodů: Desítky let nepěstuji nic kvůli zisku. Pěstuji vše jen pro radost a užitek rodiny, přátel a ostatních slušných lidí. Až na malý kousek na zahrádce u domu mi vše roste na pozemku mimo domov, v jakési oáze mezi pozemky, které nejsou intenzivně obdělávány a nejsou chemicky ošetřovány. Na této rozloze by se dalo hospodařit s mechanizací přiměřené velikosti. Orbu pro mne provádí skupina čtyř traktorů od TK po kolos 240 HP. Orat do hloubky mohu jak chci, mocnost ornice je až 70 cm. Asi 15 arů zbývá pro rýč. Pokud hnojím, tak jen statkovými hnojivy, hnojem a kompostem z koňského hnoje a holubího trusu. Vše rozvážím také traktorem a ke stromům na kolečku. Přípravu půdy a kultivační práce jsem donedávna prováděl jen ručně a v bramborách dvakrát až třikrát plečkou s koněm. Poslední dva roky využívám rotavátor a mulčovač Vari. Chemickou ochranu provádím velice nerad. Pokud, tak minimálně zádovým postřikovačem pro chemii, a bio přípravky bez ochranné lhůty druhým postřikovačem. Otázkou je dodržení frekvence zásahů podle počasí. Zda bude nebo nebude pršet, čekání na bezvětří a k tomu převoz postřikovače a mechanizace na kole mezi dvěma stanovišti. V roce 2011, kdy jsem vysázel první melouny, celý porost zlikvidovala čerň okurková. Od té doby z chemie používám převážně jako první Kuprikol a pak už jen Bioton. Zároveň s melouny stříkám i rajská jablka na dvou stanovištích. U rajských prý měď způsobuje zpomalování vyzrávání plodů. Proto jsem na první postřik začal používat Ortivu a podobné přípravky s kratší ochrannou lhůtou. Tento jediný chemický postřik provádím u rajských před násadou plodů a u melounů maximálně v době, kdy mají první plody velikost vlašského ořechu. Dále aplikuji jen Bioton. Neosvědčil se přípravek obsahující kasein, který dost zanáší postřikovač. Nemám jen melouny, v roce 2017 činil seznam druhů zeleniny a bylin 53 položek ve 147 odrůdách. Když nedodržím frekvenci postřiků do desíti dnů, tak se stane, že sezóna skončí dříve. K volbě stanoviště a ochrany bez chemie mne vedou příhody s pěstováním ostatních rostlin: 1) Před lety, kdy jsem do osevního plánu naposledy zařazoval líhu ječmene, jsem si všiml, že ze čtyř řádků brambor byl první napaden plísní řádek déle krytý od východu dopoledním stínem ječmene. Pro melouny volím stanoviště raději na volném prostoru. Jak se prodlužují výhony melounů, „větrolamy“ ze svazenky postupně ruším. 2) Kdysi jsem navštívil jednoho pěstitele, který do předchozího roku pěstoval rajčata na semeno ve fóliovnících. Při odchodu jsem dostal sáček rajčat. Doma jsme plody dokonale umyli. Když se děti zakously, hned křičely: „pálí nás pusinka“. Odtud ta nechuť k chemické ochraně. 3) V roce 2016 měl soused vedle mého pozemku za desetimetrovým ochranným pásem v délce asi 40 metrů ječmen. Po chemickém postřiku ječmene jsem si druhý den dopoledne všiml, že všichni šneci zahradní lezou ze sousedního pozemku jedním směrem na můj pozemek. Jako autochtonní tvory jsem je posbíral (asi 3 litry) a odnesl je za potok. 4) V roce 2017 jsem podruhé v životě neměl dostatečné množství jablek pro rodinu. Také se nemoštovalo a jablka jsem pořídil od ovocnářské firmy, o které jsem přesvědčen, že používají chemii s rozumem. Jablka měla zhojené ranky od krup a dost plodů bylo bez stopek. Našla se i jablka otlačená a poraněná asi nehtem. Jedna odrůda je celá jakoby namaštěná, jablka kloužou v ruce. Z nakoupených jablek do dnešního dne neshnilo ani jedno. Z mé sklizně vypěstované bez postřiků sem tam něco vyhodím. Veškerá spadaná a shnilá jablka spolu s listím putují na cizí kompost, který nepoužívám. To jsou další důvody, proč nerad používám chemii. Celý život jsem se pohyboval po venkově a zajímal se o zahrádkaření. Také vím, že ani šlechtický titul z některých lidí šlechtice neudělá. Totéž platí i o lidech s jakýmsi lejstrem nazývaným „jedové zkoušky“, byť by zastávali i křesťanský světový názor. Nemám ideální zázemí, nezískal jsem zpět žádný inventář a léta přibývají. Přesto se snažím pro rodinu co nejvíce vypěstovat sám. V obchodě koupíme jen citrony, zázvor, pár mandarinek a výjimečně brokolici, protože z čeledě Brassicaceae mimo raných odrůd kedlubnů, ředkve, ředkvičky, řeřichy a rukoly celoročně pěstuji jen křen selský. Odměnou je třeba i to, když vidím, že vnučka má po tři měsíce denně vlastní meloun. Je to vše náročné, ale co stihnu, to stihnu. Ani nezbývá čas na posilovnu. Znova připomínám, že si takto nedovedu představit pěstování na malém pozemku. S pozdravem melounům zdar. JosefC

Tento článek 28. 1. 2018 přidal uživatel JosefC.

Zpět na seznam článků

Autor	Názor	Vloženo
jaohn87 návštěvník	Moc pěkně napsáno! Když to čtu, tak se vlastně divím, že vůbec nějaké melouny mám, protože až na jediný případ jsem na melouny nikdy chemií nepoužil. Doufám, že to tak i vydrží! A Vám přeji mnoho úspěchů a pokud možno bez chemie :) . Reagovat	16.02.18 12:21

České melouny

Úvaha o způsobu ochrany porostů melounů